Vývoj:
Iljušin Il-14 byl nástupcem letounu Il-12, jednalo se v podstatě o jeho výraznou modernizaci. První prototyp vzlétl 20. září 1950 a za deset let výroby došlo na několik verzí a obměn. Jednalo se jak o letoun civilní, tak vojenský. Licenčně byl vyráběn v NDR i v Československu, kde bylo vyrobeno 203 kusů.
Av-14FG (Il-14FG) – speciální modifikace letounu Av-14 (Il-14) pro vzdušné snímkování s kabinou navigátora uvnitř výrazně rozšířené a bohatě prosklené špice trupu. Zmíněná příďová kabina byla přitom s pilotní kabinou propojena úzkým tunelem táhnoucím se podél pravého boku trupu se vstupem za zády druhého pilota. Tento zásah do konstrukce si ale vyžádal vestavět do ocasní části trupu protizávaží v podobě litinových plátů s hmotností 400 až 600 kg. Uvnitř bývalé kabiny cestujících se kromě tří sedadel, které byly umístěny při levé boční stěně, nacházela též tzv. tmavá komora (zde bylo možné vyvolávat pořízené snímky) spolu s pracovišti dvou operátorů fotoaparátů. Zatímco jedno z těchto pracovišť bylo umístěno po pravoboku zádě, přímo mezi tmavou komorou a vstupními dveřmi, druhý operátor sídlil po levoboku přídě, přímo před trojicí výše uvedených tandemově uspořádaných sedadel. V břichu trupu letounu Av-14FG na pozici mírně vpravo od jeho podélné osy se pak nacházely průzory dvou leteckých fotoaparátů. Zatímco jeden z nich byl umístěn přímo za odtokovou hranou, ten druhý se nacházel přímo před náběžnou hranou křídla. Speciál Av-14FG byl přitom opatřen též průzory pro tři fotoaparáty pro šikmé boční snímkování. Zatímco jeden z nich se nacházel na levém boku přídě trupu přímo pod prvním hranatým okénkem (za ním se v případě modelu Av-14P/-14-32 nacházelo pracoviště navigátora), další byl včleněn do spodní části vstupních dveří, které se nacházely na pravém boku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla, poslední, třetí, se nacházel na levém boku zádě trupu, přímo naproti vstupním dveřím (mezi posledním bočním okénkem a vstupem do zadního zavazadlového úložného prostoru). Podlažní lafety byly přitom vyhrazeny pro měřičské fotoaparáty typu LMK-2000 (ohnisková vzdálenost 89 až 305 mm) východoněmecké výroby. Za boční průzory se pak obvykle umisťovaly fotoaparáty pro šikmé snímkování typu AFA-BAF-40P (ohnisková vzdálenost 3 až 45 mm) sovětské výroby. Pro některé mise se používaly též letité, zato spolehlivé, švýcarské fotoaparáty typu Wild RC-10. Protože některé lety speciálu Av-14FG probíhaly ve výškách nad 5 000 m (jeho dostup činil 5 500 m), součástí palubního vybavení tohoto modelu se stal též kyslíkový systém (ten byl vyveden i na palubní WC). Na fotogrametrický speciál Av-14FG bylo od března 1967 do května 1968 v prostorách závodu Aero Vodochody upraveno celkem devět letounů řady Av-14 (Il-14P) ze stavu ČSLA. Konkrétně šlo o tři originální sovětské Il-14P (0508, 0603 a 0610), dva Av-14P (1103, 1106), jeden Av-14-24 (3111/OK-LCC) a tři „prodloužené“ Av-14-32 (6101, 6102 a 6103). Speciály typu Av-14FG přitom plnily úkoly nejen pro potřeby vojáků, ale i v zájmu národního hospodářství. Konkrétně byly tyto stroje použity pro evidenci nemovitostí, obnovu map, IČ-snímkování Krkonoš (za účelem zjištění rozsahu poškození obalečem modřínovým), sběr podkladů pro hodnocení ekologických havárií a snímkování dálnic, dolů a železničních uzlů. Všechny letouny typu Av-14FG provozovala fotoletecká skupina (FLS), která operovala z letišť nacházejících se v Hradčanech u Mimoně a v Hradci Králové. Poslední z nich přitom dolétal dne 30. dubna 1994 jako vůbec poslední letoun z řady Av-14. (zdroj a více info ZDE)
Iljušin Il-14FG č.0603
Letoun výrobního čísla 4340603 byl dodán 13.5.1956, jako pátý letoun z pěti dodaných originálních Il-14. Byl vyroben v taškentském závodu č.84. a původně létal, jako vládní letoun Il-14P pod značkou OK-BYT. 22.10.1964 byl zrušen a později přestavěn na verzi Il-14FG, jako druhý v pořadí. Il-14FG č.0603 přitom zůstal, jako jediný dochovalý, originální Iljušin přestavěný na verzi FG.
Verze letounu Il-14:
- Il-14P – dopravní verze pro 18 cestujících
- Il-14M – verze s prodlouženým trupem, vyráběná od roku 1956 pro 24, později 28 – 32 cestujících.
- Il-14G – transportní verze
- Il-14T – transportní verze
- Il-14D – výsadková verze
- Avia 14 – označení pro československou licenční verzi
- Avia 14T – transportní verze
- Avia 14RT – verze pro radiotechnický průzkum
- Avia 14FG – fotogrammetrická verze
- Avia 14 Super – 42 místná verze vyráběná v Československu
Technická data:
– Posádka: 2 + 1 + 3
– Rozpětí: 31,70 m
– Délka: 24,10 m
– Výška: 7,90 m
– Prázdná hmotnost: 12 500 kg
– Užitečné celkové zatížení: 4 550 kg
– Max. rychlost (při zemi): 410 km/hod.
– Praktický dostup: 7 400 m
– Max. dolet: 1 200 km
– Vzletový výkon: 2 × 1 398 kW
– Typ motoru: 2 × M–82/AŠ 82T
– Palivo: letecký benzín 90
Exponát je majetkem Vojenského historického ústavu Praha.
Dobrý den Zdeňku Svobodníku, docela mě mrzí, že se chlubíte cizím peřím. Nebo vám VHÚ tuhle jednu ze dvou FG už předalo do stavu? Pokud je to stále jen trvalá zápůjčka, snad by bylo vhodné to tu nezapomneout napsat,ne?Mgr.Zdeněk Procházka
Dobrý den, pane Procházka, zveřejnil jsem Váš komentář, abych Vám mohl odpovědět. Sice běžně komunikujeme e-mailem….ale odpovím Vám takto: Nikdo se nechlubí cizím peřím, to víte sám dobře.Do stránek k exponátům vkládáme postupně velkou a VÝRAZNOU zmínku, že se jedná o exponáty ve vlastnictví VHÚ. Sám to dobře víte, protože náš web stále podrobně monitorujete. Sám jste mi psal, že máme web žalostný, proto jsem to vzal do rukou sám, ač to vůbec neumím. Připravuji texty a fotky a bratr mi to, když má čas, vkládá na web. Tzn, že to nejde vše ze dne na den.A jsme rádi za každou připomínku, pro zlepšení. Před tím se o web nikdo nestaral vůbec, proto se domnívám, že přes všechny drobné nedostatky se posouvá dobrým směrem. Nikdo nemůže popřít, že VHÚ výrazně zmiňujeme všude a vždy a jsou naším vzorem. Jejich způsob náhledu a realizace expozicí je skutečným vzorem našeho muzejnictví, které, v ostatních případech, stále trpí dobou před desítkami let. Vaši připomínku předám dál, ať, nejen pro Váš klid, je informace doplněna.S přátelským pozdravem Zdeněk Svobodník
Dobrý den Zdeňku
dík za rychlé info. Ano, u některých exponátů z VHÚ výrazná loga jsou. Jen bych ještě chtěl vědět poznámka Depozitář znamená, že to jako např, AN24V či 14FG, XL-29 resp. XL-39 a Mi-4 chátrá na ploše ve Kbelích nebo už je to u vás v depozitním hangáru? Poznámka Restaurátorská dílna u Migu-15 OK-010 zřejmě znamená, že už na renovaci toho absolutního vraku pracujete? Mimochodem, při dopisování nových údajů do své stále aktulizované tabulky kbelských exponátů jsem zjistil, že 2x mají např. i Su-7BKL, ale i mraky různých větroňů v Lešanech atp. Větroně už žel do letového stavu nikdo neopraví, Aveko na Medlánkách, které to dělalo skvěle, loni zaniklo..Dík i za sdělení data otevření muzea, rád je dám do našeho kalendária a pokud to nekoliduje s kbelským otvíráním, rád zajedu udělat reportáž pro flymag. Dodatečně přeju vám i kolegům ještě lepší 2013 než 2012 a těším se na další spolupráci. Gratuluju k výrazné práci na vašem webu, informačně už teď vypadá hodně dobře. Vzhledem k tomu, že už druhý rok píšu profi pro flymag, vím velmi dobře, kolik je za tím práce. Těším se na letošní spolupráci, Mgr.Procházka
p.S. Pomůžete letos před zahájením stěhovat velké dopraváky kbelského muzea z letiště na trávník mezi hangáry? Nebo se pro ně pustíte do renovace něčeho velkého, chátrajícího desetiletí na ploše, třeba Ilu-18?
Dobrý den,
některé informace bude lépe řešit formální cestou, než v této diskuzi, ale na některé odpovím, ať mají trochu přehled i naši čtenáři.
Vše, co je psáno v depozitáři znamená, že exponát není momentálně vystaven, a to i v případech, že je v Olomouci v depozitním skladu.
MiG-15UTI OK-010 se již renovuje přímo v Olomouci. Historické letouny zpravidla bývají ve stádiu vraku do té doby, než je někdo odhalí a zrenovuje.Každé významné muzeum ve světě má ukryté takovéto vraky a není to ostuda. Ostuda je, když se sešrotuje.
Ve spolupráci s VHÚ Praha jsou vybírány předně exponáty, které mají zájem obě strany uchovat z důvodu jejich mimořádnosti. Díky za to.
Otevření muzea je vždy v následujícím víkendu po otevření muzea ve Kbelích. Na otevření kbelského muzea jsme vždy přítomni a zapojujeme se do příprav i otevíracího dne. Je to naše možnost, jak vyjádřit dík, za podporu.
Žádná rekonstrukce pro Kbely se nechystá, ani ji v budoucnu neplánujeme. Soustředíme se na exponáty, které mají být vystaveny v Olomouci. Pokud nám to ovšem síly dovolí, rádi jim – nekomerčně – s čímkoliv pomůžeme.
Dobrý den Zdeňku,
dík za všestranné a rychlé info. Datum otevření dám do našeho kalendária, dík za doplnění otevírací hodiny. Jediné co jsem z ponekud mlhavé věty nepochopil jestli FG, 24V,Mi-4, XL-29 a XL-39 už jsou ve vašem depozitním skladu schované pod střechou v Olomouci nebo ještě ve Kbelích. Dík za info v tomto směru a těším se na další spolupráci a moc držím palce při dalším budování muzea a přeju parádní renovaci OK-010 z vraku Mgr.Procházka
Hi Erica – just catching up on all your news. You are through a big chunk of this stay. Your (and Craig’s)strength and determined focus for a healthy future are incredible and admirable, Gavin obviously choose amazing people to be his parents.Still thinking of you all and sending good thoughts + energy your way. Love Kelly xx
Dobrý den, 12 let jsem pracoval na IL 14 FG, z toho 8 let jako náčelník skupiny fotovybavení. Pokud můžu trošku upřesnit fotovybavení v létech 1975 – 1987, vypadalo to takto:
1. 1 ks ruční fotokamera A-I-32 a 1kus RK-A-1 z první republiky, ty se už pochopitelně nepoužívaly, ale byly ve stavu skupiny, doufám, že skončily někde v muzeu, byly velmi zachovalé
2. 3 soupravy kamera WILD RC5a, výrobce WILD a.g., Heerbruck, Švýcarsko, velmi spolehlivé kamery s výtečnou optikou, rok výroby 1956, vše ještě na mechanické bázi. Měly nástavce s fokusem 15 a 21 cm, rozměr snímku byl 21×21 cm.
3. 1 souprava WILD RC10, přišla v roce 1974, v té době to to byl výkřik techniky, diskretní polovodičová technika. Trošku horší spolehlivost a nebyl zajištěný servis. Opravovali jsme ji svépomocí a s pomocí katedry 23 tehdejší VAAZ Brno. Opět měla 2 nástavce 30 a 15 cm, vynikající barevné zkreslení u okrajů objektivů.
4. 18 (?) souprav MRB od Carl Zeiss Jena s různou ohniskovou vzdáleností – 30, 21, 15, 11,5 a 9 cm. U modernějších provedení už byl použit formát snímku 24 x 24 cm. Měly vynikající rozlišení, MRB 30 u středu optické osy až 120 čárek/mm.
5, 4 soupravy LMK – již modernější přístroje opět od CZ Jena. Byly vybaveny tzv antismazovým zařízením, pokud by došlo při expozici k rozmazání snímku vlivem velké rychlosti letadla a dlouhé expoziční doby, speciální servomotor s filmem „popocuknul“ ve směru pohybu obrazu.
6. Dálkový průzkum země – 6xAFA 39. S tím jsme začínali DPZ ve spolupráci s Ústavem přístrojové techniky v Brně. Bylo to 6 starých dobrých AFA 39 svařených v jednom rámu, všechny měly rovnoběžně seřízené optické osy a každá měla selektivní filtr v jiné vlnové délce, 5 a 6 už byly infra. Bylo to spolehlivé, ale pro obsluhu hrozné přístroje, hlavně při výměně filmu.
7. Dálkový průzkum země – MSK 4. Opět CZ Jena, již s mikroprocesorem a protismazem, 4 identické fotoaparáty se selektivnímy filtry a samostatnými zásobníky na film.
8. Šikmé snímkování – měli jsme sovětskou kameru AFA 100 – to sto v názvu znamenalo, že měla metrovou ohniskovou vzdálenost! Několikrát jsme ji chystali na snímkování západoněmeckých hranic, kluci vždycky kopírovali hranici a fotili až do momentu, kdy se objevila německá stíhačka, to se dali rychle na strategický ústup.
Toto je jen ve stručnosti, pokud by byl zájem ze strany muzea, rád poskytnu další podrobnosti, případně udělám přednášku, asi bych našel i pár fotek. Něco málo je na Facebooku na skupině „Fotoletecká skupina“ v albu „Tondovy fotky“
Zdravím,prosím kontaktujte mě.Sloužil jsem u Fotoletu 1973-1975.Dík
Dobrý den, u Fotoletu sloužil i můj tatínek MJR. František Loos. Létal také u Letky Netopýr.
S pozdravem syn Lubomír Loos
Dobrý den,chtěl bych touto cestou upozornit na nesrovnatelnost v údajích o IL- 14,kde uvádíte špatné informace v technických datech a to rychlost 900km a dostup(výška 12.000m) a zasílám tyto ůdaje:cestovní rychlosť 345-400km a dostup(výška 7400m).Jinak děkuji za hezkou expozici a vždy se rád vracím,je to totiž také má historie,že na IL-14 a TU-124(OK-UEC,OK-TEB,OK-TEA)+ TU 104
jsem byl na dením ošetření v hangáru A a poté v E.Děkuji a přeji jen hezké úspěchy ve Vaší práci G.Toman
Oprava: toto mé sdělení patří pro muzeum ve Kbelích G.Toman
Sloužil jsem u Fotoletu v letech 1973-75 jako elektro-mechanik v HK ozvěte se Jarda Šafránek Díky